Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


tmou17

Proudoví Krtci na TMOU 17

Sepsal Sven, opravili a rozšířili Vítek a Lenka.

Protože 16. ročník TMOU jsem propásl a na jiné šifrovačky nezbyl čas, bylo to docela milé překvapení, když se ozval Vítek, zda letos nechci jít s Krtky. Kvalifikace se nám podařila a moc jsme si ji užili, začal jsem se tedy těšit. Očekávání mi ještě vzrostlo, když jsem se z náznaků jedné z organizátorek dozvěděl, že má z letošních příprav dobrý pocit, a že to bude stát za to.

Start

Na start jsem dorazil hodinu předem, bohužel mi postupně docházelo, že krom jídla, jsem si zapomněl nabalit taky karimatku, pláštěnku a mapu Brna. Jídlo vyřešil nedaleký minimárket, ostatní propriety naštěstí měli další členové týmu nebo nebyly zapotřebí. Před hymnou to stihl jen Vítek, zpívali jsme naplno, což ostatní kolem kvitovali podivnými pohledy. Po otevření obálky a navedení Lenky, Martina a Honzy, jsme se konečně potkali všichni a začali obíhat šifry. Po čtyřech vyluštěných, které se nám stále nedařilo vepsat do schématu, si někdo všiml, že jsme si text na začátku přečetli špatně a že není potřeba mít všechny, začali jsme víc skreblit a po chvíli si všimli natočených Q v logu. Zanedlouho jsme uháněli na Moravák a chválili si, jak pěknýma šiframa hra začíná.

Jerevan

Úloha nám připomněla fintové zadání se spoustou výroků, kdy někde je nenápadně napsáno řešení, tak jednoduché to nebylo, ale systém byl přímočarý a tak jsme za pár minut utíkali na Českou a šalinou dál k Čápovi na Pekařské. Trochu jsme si vylepšili náladu při představě jak Brna neznalé týmy bloudí po Kozí, toho jsme byli ušetřeni, protože o existenci domu s fasádou s motivem DNA jsme věděli už několik let díky testu Krůty.

Postavičky

Podle množství týmů a relativně pomalém startu jsme odhadovali, že bychom mohli být v první polovině startovního pole. Jeden z vchodů do nemocnice u Sv. Anny byl naštěstí pro nás a naneštěstí pro pacienty zavřený, takže jsme tu v poklidu rozbalili šifru a bavili se přiřazováním měst. Existence stejnojmenných ulic v Brně přišla rychle a Vítkova brutální metoda lihovkou přímo do mapy odhalila řešení, které nám udělalo radost o to víc, že kousek od Bakalova nábřeží mají Lenka s Martinem útulné doupě.

Kostka(+)

Po vyzvednutí zadání kostky a výhružně vypadajícím textu o nápovědě po čtyřech hodinách jsme se rozhodli přesunout do tepla. Doupě skrývalo na TMOU nevídaný komfort stolu, židlí, záchodu a strategické polohy u zastávky. Nápad jak zatíženou krychlí hrát byl hned a zpráva následovala vzápětí. Místo bylo nedaleko a tak jsem se prozatím vymožeností civilizace nechtěli vzdávat. Zatímco Vítek s Martinem běželi ke garážím, dumali jsme, zda orgové letos nejsou nějací měkcí, když na takovou šifru chtějí dávat nápovědu. Zadání 4+ zaslané na mail Martinem otočilo směr našich úvah do oblasti „Proboha kolik úrovní do té krychle mohli zvládnout narvat?“

Odhadovat těžiště 3 figurek se ukázalo trochu těžší a tak jsme po chybě raději zbytek dopočítávali. Paranoia z 4++ nás ještě chvíli nechala v teple, než nám předsunutý Vítek oznámil, že dál vede cesta busem. Super rychlé 2 minutové balení, abychom chytli šalinu, vyšlo a za chvilku jsme už s ostatními týmy seděli v buse a odjížděli směr jih.

Křížovka

Nápad na doplňování čísel místo písmen měli Vítek s Honzou tak rychle, že nás chvíli nechali přemýšlet, abychom mohli mít radost, že jsme si na to taky přišli. Rozesazení po sedadlech umožnilo vnitrotýmový závod, kdo bude mít tajenku dřív, naštěstí Lenka stíhala pozorovat okolí, takže když jsme vystoupili, nemuseli jsme jak trubky obíhat okolo a zjišťovat kde jsme. Přesun mezi potemnělými vinicemi se světýlky jiných týmů v dálce umožnil snad poprvé ve hře zvolnit mentální tempo a popovídat si o tom, jak jde život.

Sv. Antonín

Při příchodu na vrchol křížové cesty byl pohled úchvatný. Svíčky v zastaveních barvou doplňovaly naoranžovělé pouliční osvětlení Dolních Kounic a bílé čelovky rojících se světluščích týmů problikávaly tichou temnotou. Rozeznávání obrazů a pozice Kristovy hlavy byly nasnadě, protože nikdo ale nevidí orgům do hlav, raději jsme vše cestou dolů fotili. To se hodilo, tajenka QETINA NEBES LASER dávala tušit, že Rosa coeli je další destinace, ale co když od tam jen svítí laser, který je pozorovatelný jen z vrcholu, z něhož jsme právě sešli? Naštěstí se podařilo uhodnout chybějící písmena ze svatozáře Panny Marie, ke kterým jsme se nechtěli vracet, a tak ukončit fantasmagorie, které nás mohly stát spoustu času.

Rosa

Potemnělá kulisa kláštera už při příchodu dávala tušit, že tu bude něco zvláštního. Pravidla pohybu sdělená organizátorem to potvrdila a při prvním vkročení do lodě kostela s nebesy nad hlavou moje očekávání naplnila. Louče, ticho, pokorně obcházející týmy a tematičnost šifry do sebe krásně zapadaly. Při vstoupení do rajské zahrady se svítící vznášející se krychlí jsem si říkal, že toto se orgům skutečně podařilo. Velký Duch logiky vznášející se nad hlavami svých vyznavačů…

Po chvíli potkávám Honzu a naznačuji že bychom se venku měli pobavit jak dál. Pozorování 6 božstev a rozhodnutí o překreslení plakátů a svítící krychle. Po 10 minutách se opět potkáváme i s Vítkem, interpretace světových stran a božstev je na světe a díky Lence s Martinem už máme i podobu krychle. Jen si nejsme úplně jistí, jak se má orientace na papíře s realitou. První rozkol v týmu, Vítek to chce jít luštit na místo, Lenka s Martinem rozkreslují projekce na papír a já se rozhoduji pro recyklaci papírové krychle z Člověče+, když už jsme ji nevyhodili, tak proč ji znovu nepoužít, vždyť to chce samotná prozřetelnost místa.

Po 15 minutách překreslování se zase všichni potkáváme a zjišťujeme, že každý způsob je na něco dobrý, díky projekcím odhalujeme chybu z prvotního záznamu a díky papírové krychli se daří správně interpretovat i hodně zapeklitá písmenka při podivných otočeních krychle. Než odcházíme, ještě jednou se jdu pokochat svítící éterickou krychlí. Židovský hřbitov here we come!

Meta Tmou

Ačkoliv máme hledat na rohu, hrneme se k brance osvícené týmy a vyzvedáváme si meta 2, chvíli dumáme, co to má znamenat, ale když je další místo jasné, jdeme pro trojku. Rozdíly v počtech hran jsou patrné, přiložením přes Q a prosvícení dává tušit, že i polohy se posouvají a celá šifra někam konverguje. To že nakonec zbude 26 hroznů s většinou kulatých a pár n-úhelných nám z matematické třídy přijde jako nadmíru krásné. Bohužel při součtu geometrické posloupnosti -2048-1024-512-256-… dělám chybu, která vede k výsledku kolem 80 metrů od správné kóty místo 600.

Při přesunu nám přijde trochu divné, proč nikde není ani jeden tým, ale chlácholíme se, že Kyborgové by se taky nestrachovali tím, že jsou první. Až při krosení do prudkého svahu pod kótou bez smysluplné cesty se naše obavy víc a víc projevují. Nahoře na kótě 287 je krásný pohled na srpek měsíce, místo s nádherným rozhledem je přímo jak dělané pro luštění. Šifra ale nikde, pročesáváme hustník 80 metrů východně, jeden či dva týmy se přes vrchol proženou ale nikde nic. Místo volání orgům, že jim někdo zlikvidoval šifru, raději sedáme a překontrolováváme řešení. Chyba ve výpočtu vzdálenosti je očividná a stejně tak i fakt, že na správné místo vede mnohem lepší cesta.

Při přesunu mokrou trávou na hranici akáty zarostlé rokliny máme asi víc štěstí než rozumu, přes ostnaté dráty lezeme do vinice, kde akáty nerostou tak hustě a jdeme dál a dál, Vítek se už bojí, že jsme moc daleko, já mám zase pocit, že ještě nejsme ani v půlce, za záhybem se ale objevuje vinice plná bílých světlušek a reflexní prvky dávají vědět, že vrcholové stanoviště nás bodře vítá i když tentokrát si to náš orientační smysl možná ani nezaslouží.

Morse

Vybíráme si iQuit v.17 a sedáme si opodál mezi hlavy, abychom dali hlavy dohromady. Chlad v otevřeném prostoru si vybírá daň a první vytuhnutí části týmu se dostavuje. Naštěstí nás symetrie pqdb nenechává spát a po analytické dedukci, že z jednoho znaku na další jsou jen 3 možné transformace (rotace o 180, zrcadlení a oboje), se prvotní nápad na morseovku tentokrát úspěšně aplikuje.

Když při přesunu ztrácíme kontakt s mapou, zachraňuje nás zdravý selský rozum vinařů, kteří se z té vesnice tam dole přece nějak nahoru traktorem dostat taky museli. Noční Moravské bránice nás nechají spolu s dalšími supícími týmy proklouznout pod viaduktem a ponořit se do mlžného lesa. Upřesnění místa šifry pod pokrouceným javorem je opravdu ftipné, silueta stromu jde ve tmě vidět, teprve když si šifru vyzvedáváme a díváme se, kde by tak mohl být. Bavíme se představou, jaké úrovně sviňskosti by orgové dosáhli, kdyby tu rozmístili po okolí více šifer pod různé stromy a jen tu správnou pod křivý javor, to by vyřadilo týmů. To ještě netušíme, že na vyřazení stačí jedna docela hezká šifra.

Kartičky se slovy

Stříháme, prokládáme do šachovnice, analyzujeme mat na 2 tahy a nic. Vítek coby šachista vidí krásu v analýze šachové partie, já se tomu bráním. Napadají nás různé šílenosti včetně hry, při které se netahá figurkami ale místo toho políčky ale nepomáhá to. Honza si všímá, že písmenkové řazení v prvním řádku se na dalších pozicích opakuje i u jiných slov a přeuspořádání všech polí nám na chvíli dává novou naději, že tu neskončíme. Síly ale ubývají, krevní cukr klesá a mozek se hlásí o spánek. Vítek nachází dva maty s hezkými slovy a odhaduje správně směr, kam by chtěl aby hra pokračovala. Popelčiny oříšky a stříbrné stříkačky jsou do očí bijící ale jak je získat? A když se ti tak líbí ty šachové úlohy, není tam těch matů víc? Je, hned několik, a vychází to na ta hezká slova. Azimut a vzdálenost, co víc si člověk může přát. Bídně tu nezhyneme, je 7:48 a míříme na 11. Možná už je někdo v cíli, kolik je vůbec stanovišť? Máme ještě šanci dojít? Máme vůbec takové ambice? Moc se ptáme! Hybaj Hovada, teda Krtci!

Je den a při přesunu potkáváme další týmy, na kapustovém poli ale Vítka přesvědčuju abychom nešli stejně jako oni nýbrž to vzali rovnou na hřeben kopce. Možná se zapotíme trochu víc, ale to ráno za to stojí. Po průchodu přes Hlínu vidíme u rozhledny Vladimíra Menšíka několik týmů. No snad tu není další stanoviště, místo je to hezké, ale při luštění se z hlavy blbě vymlacuje výsledek, který víte, že máte získat, když ale nevíte jak.

V lesíku nahoře necháváme Lenku, Martina a Honzu a běžíme s Vítkem dolů pro jedenáctku. Vyšlapaná bahenní cesta dává tušit, že tu prošlo už pěkné stádo hráčů. Nikde nikdo ale šifra tu je. A obrázková! To bude ten pravý balzám po zákysu na 10.

Kulaté obrázky

Pojmenovávání obrázků baví každého, nápad na výtokový kanál z Q naštěstí rychle opouštíme a všímáme si správné přítomnosti K a V. Kopaniny jsou jen kousek, vypadá to zase slibně i když začíná pršet.

Infantilní

Fyzika je naše silná stránka, i když decibel teda rozhodně není základní jednotka SI, přepočet na Watty na metr čtvereční a dál k základním kilogramům, metrům a sekundám ale nikoho netankuje a tak šifru rychle prolamujeme a bavíme se obrázky, navíc přestalo pršet a další přesun vede místy, kde Vítek už několikrát byl.

Básničky

Návodné, hezké a elegantní, vytahujeme pastelky a každý podtrhuje to či ono. Opuštěný turistický přístřešek navíc poskytuje komfort, na který jsme od dob Brněnského doupěte ani nepomysleli. Valíme dál a neodrazují nás ani dotazy kolemjdoucích turistů, co to tu je a zda nemáme s tím blouděním po nocích strach z vlků. Strach nemáme, funkční spodní prádlo to jistí.

Puzzle

Stanové městečko, spící hroudy a vyžilé obličeje dávají tušit, že s pohodovou zábavností předchozích tří šifer je konec. Zacházíme do lesa, Vítek odbíhá pro šifru a já ulehám na batoh. Sotva upadnu do polospánku, Vítek je tu, nechápu, kde bere energii. Kocháme se tvary, stříháme a přemýšlíme do jaké topologie se máme snažit tvary vyskládat. Razím šílené teorie o koulích, válcích a torusech, které naštěstí nikdo nebere moc vážně a Honza správně navrhuje fraktální dvoustupňovou konstrukci. Moc to v tom nevidím, ostatní asi jo, tak jen pozoruji, jak mi mozek odjíždí na dovolenou, když se snažím spárovat dva kousky, které ne a ne jít k sobě poté, co je už asi desetkrát otáčím furt dokola. Osobní krize mě naštěstí postihla v okamžiku mentálního vrcholu ostatních členů týmu. Šifra je prolomena v rekordním čase a do konce hry zbývá ještě cca 40 minut, alespoň na 15 dojdeme.

Hvězda

Přesun je neochvějně veden Vítkem, který to tu zná jak své boty, možná trochu rychlejc, než čeho by kdokoliv sám byl schopen. Nacházíme hvězdu 13 minut před koncem hry. Podle několika ostřílených týmu ukempených okolo je patrné, že kouknu a vidím to asi nebude. Prsty, Přikázání, Pán prstenů, Plyny, Pořadatelé, Planety a Posvátné bytosti. Může tohle být náhoda, že tolik kategorií začíná na P? Nemůže vždyť další písmeno v abecedě je přece Q! Naštěstí je tu konec hry a tak už nezjistíme, kam by nás další šílené teorie a pozorování dovedly.

Při přesunu na Radostice žst odb potkáváme spoustu dalších týmů. Vlak je přecpaný a plný vůně TMOU. S Vítkem vystupujeme v Střelicích proti davu nastupujících týmů, chceme chytit autobus na Osovou, Lenka, Martin a Honza jedou dál vlakem na hlavák. Při cestě z nádraží na autobusovou zastávku potkáváme Ivoše a Lucku Cicvárkovy plné kudlibabek svědčících o přesunu na 15 kolem Bobravy, vypají, že podali vrcholový výkon.

Na zastávce už stojí bus, jede za pár minut. Teprve když z přilehlé budovy vylézají další týmy, dochází nám, že stojíme přímo u cíle. Zaváhali jsme, měli jsme jít dovnitř a poděkovat Orgům za krásný, propracovaný a dotažený ročník TMOU. Nastoupili jsme a jeli usnout domů.

Díky moc, bylo to skvělé a osobně jako hráč i jako bývalý organizátor moc děkuji za silný zážitek. Sven

Líbilo se nám

  • Tmářská atmosféra u šifer 6. sv. Antonín a 7. Rosa – zásadní důvod, proč hrát Tmou, ať už hrajete na vítězství nebo na pohodu.
  • Zajímavá trasa – málo známá místa, překvapivě dlouhé i krátké přesuny.
  • Zapojení Q do šifer fungovalo výborně, překvapovalo, šifry obohacovalo.

Velmi zajímavé šifry

  • Kostka+ – Hrací plocha, kostka i klíč k rekonstrukci partie v jednom – krása. Kdyby byla v obtížnější části hry, mohla být bez nápovědného textu o vážení a obrázků závaží.
  • Meta Tmou – Šifra bez zadání – skvělá divnost. Nakonec spíše konzervativní, ale zpočátku jsme byli dost zmatení.
  • Puzzle – Zajímavá struktura. Stačilo skládat a nebát se, co potom. Velká slova ke spojení ve druhé úrovni fraktálu jsme nepotřebovali.
tmou17.txt · Poslední úprava: 2015/11/16 20:52 autor: sven